N a m a s t e

Dokonalá vnitřní i vnější cesta
je nesnadná pro ty,
kteří si příliš vybírají.

Pokud ten, který je na cestě,
nemá zalíbení ani odporu
vše bude najednou zcela jasné.

Sebemenší výběr odděluje srdce od té pravé cesty...

Člověk zdravý je ten, který s ostatními přijímá potravu země a slast nebe,
nepouští se do boje s ostatními lidmi a bytostmi o zisk či ztrátu,
nepodílí se na jejich plánech a výstřednostech,
nepodílí se na jejich konání,
svobodně odchází,
jen tak přichází…
to je celá prostota ochrany zdraví života.

Je jako dítě, pohne se aniž ví proč,
pohybuje se, aniž vím kam..

Takového nestihne neštěstí, nepotká štěstí.
Kde není neštěstí ani štěstí, tam neexistuje lidské utrpení..

Čuang 'C

Setkání s Anandou

Vskutku jedno z posedních míst v Indii, kde sídlí Ananda,
kde ji můžete potkat a cítit ve vibracích tohoto místa,
v hovoru putujících sádhuů, ve zpěvu manter i bhajanů
Při ranním, poledním i večerním jídle,
i v tiché meditaci.....

Om Srí Ram Jai Ram Jai Jai Ram

Cesta seberealizace /sadhany/ pomocí mantra- jógy


Mantry jsou jemné vibrace, které zachytili indičtí mudrcové /ršiové/
ve vyšších stavech vědomí. Smyslem manter je probouzet vyšší stavy
vědomí a odhalení skutečnosti.
Slovo mantra znamená: Man /manana/ opakovaně, a tra /trana/ chránit
před samsárem. Mantra posouvá vpřed, k následování čtyř povinností, nebo-li
cílů života – artha, káma, dharma a mókša.
Ve slově mantra, je kořen man, jenž znamená myslit / v řečtině menos, lat. mens/,
spojen s prvkem tra, které tvoří slovo – nástroj. Proto mantra je „nástrojem k myšlení“
věcí vyvolávající představu. Jejím zvukem se vyvolává její obsah do bezprostřední skutečnosti.

Obsah manter je velmi důležitý proto, aby se podobný, vznešený obsah, který je v 
mantrách obsažen, probouzel i v nás samých. Mantry ovlivňují nejen naše podvědomí,
uklidňují a harmonizují mysl, odstraňují pochyby, lhostejnost, nervozitu a podobné
negativní stavy mysli, ale i naše vědomí.
Zasévají do našeho podvědomí vyšší a vznešené obrazy, vytváří pozitivní a kladná
pouta ke vznešeným ideálům a to nás již samo o sobě přitahuje a vede dále.
Mantry vedou ke zpomalení metabolického procesu, nepokoj a neklid mysli je
zvládán, zbavujeme se neuróz a komplexů, mysl dosahuje určitého stavu míru a
vznešenosti. O účincích manter s nikým nediskutujte, pocítíte je sami na sobě a vaše
vlastní zkušenost vás přesvědčí, co nejlépe.

Vibracím slabik manter bychom se měli zcela oddat, mají totiž tantrický původ
a jsou známé již po několik tisíciletí, jejich účinky jsou však stejné,jako před tisíci lety.
Mantry mají obecně vliv na naše vědomí i nevědomí a očišťují naši mysl.
Náš přístup k mantrám by měl být upřímný, plný víry, oddanosti a jemné pozornosti,
jednobodově zaměřené. Jak silná bude naše víra, tak silné budou i účinky manter,
neboť i my samy rozhodujeme o tom, nakolik nám tato metoda může pomoci.


Hari Om!

'Who am I?' and you will find the answer.
Look at a tree: from one seed arises a huge tree;
from it comes numerous seeds, each one of which
in its turn grows into a tree. No two fruits are alike.
Yet it is one life that throbs in every particle of the tree.
So, it is the same Atman everywhere."

Nejčístší se ptal Nekonečnosti? "Co ty víš o cestě?"
A Nekonečnost řekla: "Nevím."

Zeptal se Nečinnosti.
A Nečinnost řekla: " Já znám cestu."
"Jestliže znáš cestu, můžeš to upřesnit?"
"Mohu."
"A jak.?"
Nečinnost řekla: "Podle toho. co já vím o cestě, může být ctěna,
může být zavržena, může se spojovat, může být rozmetána, to je,
co o cestě vím."

Nejčistší se na jejich slova přeptal Nepočátku: " Zmamená to,
že Nekonečnost nechce vědět, zatímco Nečinnost vi?. Kdo z obou
má pravdu?"
Nepočátek pravil: "Nevědět je hloubka, vědět je mělčina. Nechtít vědět
je niternost, vědět je vnějšek."
Načeš si Nejčistší povzdechl: "Tak nechtít vědět je vědět. Vědět je nevědět.
Kdo ví, co je vědění nevědění?"

Nepočátek řekl: "Cesta se nedá slyšet, ta najednou uslyšená není ta
pravá. Cesta se nedá vidět, ta jednou uviděná není ta pravá. Cesta se
nedá sdělit, ta jednou sdělená není ta pravá!
Víš to, co tvoří tvary, je samo bez tvaru? Cestě nepatří jméno."

Nepočátek pokračoval: "Odpovídat na otázku po cestě už samo znamená
neznat cestu. Kdo se na cestu ptá, nikdy o cestě neuslyší. Cesta nemá
otázku, cesta nemá odpověď. Ptát se na to, co nemá otázku, znamená
ptát se marně, odpovídat tam, kde není odpověď, je bezobsažné.
Tak prázdně odpovídat na marné otázky, znamená, že takový člověk
tam venku nevidí prostor a čas, tam uvnitř nezná veliký počátek.
Proto nikdy nepřekročí to pravé pohoří, nikdy se nebude toulat velkou
prázdnotou."

Čuang' C


* * HEZKÝ NOVÝ ROK 2010 * * *

 

  Stav Nekonání

   Věřte, že tady není kam jít a také věřte, že tu není co dělat …
  My stale přicházíme a odcházíme abychom se poznávali 
  víc a více osvobozeni od uplívání na představách
  postupně vidíme a potkáváme víc a více bytostí méně 
  uplívající na představách….

  A když v sobě objevíme světlo, pak začneme vnímat světlo
  ve všech ostatních……

  A když v sobě naleznete boha, radost, naplnění,
  tak to všechno bude tančit všude kolem…..

 

 

Porozumění životu


Kdo rozumí podstatě života, nebude po něm požadovat něco,
na co život nemá.
Kdo porozumí podstatě údělu, nebude po něm požadovat něco,
s čím nemá co do činění.

Kdo živí tělo, musí se napřed obrátit k věcem. Někdy se však stane,
že je věcí nadbytek a tělo přece zůstává neduživé.

Kdo má život, musí se napřed obrátit k tomu, co se nevzdává těla.
Někdy se však stane, že se sice neodloučí od těla
ale život se přece vytrácí.

Příchod života nelze odvrátit, jeho odchod nelze zastavit.

Jak ubozí jsou lidé, kteří si myslí, že k uchování života stačí
pěstovat tělo.

Ale jestliže pěstování těla opravdu nestačí k uchování života,
k čemu je to všechno vlastně dobré?
A je-li to vlastně k ničemu a my to přesto nemůžeme nedělat,
aspoň se tomu nevyhýbejme.

A kdo se chce této tělesnosti vyhnout, udělá nejlépe, když
to tady všechno opustí. Když všechno opustí, bude bez závazků.
Bude-li bez závazků, bude vyrovnaný.
A bude -li vyrovnaný, bude se rodit znovu a znovu s těmi, kdož
mu ukážkou cestu.
A bude- li se rodit znovu a znovu, možná, že je blízko tomu,
oč tu vlastně běží.

Čuang' C

Kdo rozumí nebi, kdo pochopil mudrce, kdo chápe a rozumí síle císařů a králů
mezi šesti konci vesmíru a čtyřmi proměnami času,
ten sám od sebe koná, napovrch zůstávaje v klidu.
Klid mudrce neplyne z toho, že klid byl prohlášen, za cosi dokonalého
a on proto zůstává v klidu.
Mudrc zůstává klidný prostě proto, že ani deset tisíc věcí nedokáže
zvířit jeho mysl.
Když je voda klidná, jasně odráží vousy a obočí. Odráží je s takovou
přesností, že i největší mistři řemesel si ji berou za vzor.
Je-li klidná a čistá hladina vody takto přesná, což teprve jasný duch !
Takový je klid mysli mudrce !
Zrcadlo nebe a země, zrcadlo deseti tisíce věcí !

Čuang ' C

Lidské vědomí, je jako obrovský dům, v němž straší.
Vědomí každodenního života je zapečetěno v jediné
místnosti toho ohromného domu života. Do domu vstupujeme
při magickém otevření, a tím je narození. A odcházíme
odtamtud jiným magickými dveřmi, smrtí.

Lidé poznání jsou schopni nacházet ještě další
východy a dovedou z toho zapečetěného pokoje odcházet
ještě zaživa. A jejich obrovským úspěchem je, že když z toho
pokoje unikli, zvolili si svobodu. Že se rozhodli nadobro opustit
ten nesmírný dům, kde straší a přestali se ztrácet v ostatních
jeho částech.

don Juan

Někdy, když večer , při dohasínajícím světle dne,
sedím a dívám se do krajiny,
jakobych slyšel zvuky
padajících listů v podzimním větru. ....

.. a někdy v okamžiku se to "probudí",
přichází to neočekávaně,
právě, když myšlení a mysl odejdou...

.. jakoby se chtělo roztrhnout srdce,
ale bez bolesti, obrovský příval lásky,
radosti, doteku " něčeho", co je nám přirozené,
co je v každém člověku,
ale nějak nebo vlivem něčeho,
ztracenosti, bloudění, jsme na to zapomněli.

Spokojenost, naplnění, tanec
a doteky božského tanečníka,
který probudí radostný úsměv,
uvoĺní slzy štěstí,
otevřou hluboké, zapomenuté prostory
našeho srdce. ....

Říká se, že nemoc je nerovnováha organismu. Dlouhodobá nemoc je strnulost mysli,
jak v názorech, způsobu života ale především v myšlení. Neschopnost učinit změny,
vlivem sebelítosti,sebestřednosti a podléhání svým slabostem.

Jedna z cest, jak se přiblížit k Bohu, je možnost využít vlastních životních bojů.
Pokud ve své nemoci prožíváme utrpení, zápasíme, máme šanci dosáhnout vyššího
stavu vědomí.

Dostáváme šanci uvědomit si mnohem hlouběji hodnotu lásky,
která nás obklopuje. Třeba i díky své nemoci poznáme víc lásky, než kdykoli předtím.

Láska k nám může přicházet z několika rovin.
Nemoci nás také mohou osvobodit od mnoha egoistických zájmů a přivést zpátky
ke své duši.

Toto je smyslem duchovního léčení, které nás přibližuje k Bohu, k naší vlastní podstatě.

V Indiii jsem slyšel jeden příběh:

Guru byl obklopen skupinou lidí, kterým řekl: "Někdo přichází."
Oni odpověděli: "Nikdo nepřichází." "Ale ano, někdo sem po chvili přijde," řekl guru.
Vtom přišel nějaký muž – byl to přítel jednoho z guruových žáků.
Guru se na něj podíval a řekl: " Vím , tvého přítele, mého žáka ranila mrtvice,
ale já k němu nepůjdu."
"On si však přeje, abys k němu příšel" řekl příchozí," je už tvým stoupencem,
žákem několik let."
"Ne , já nikam nepůjdu," odpověděl guru. Pak zvedl banán a podal jej příteli
svého žáka a řekl:" Dej mu ho. Uzdraví se a bude v pořádku."

Indové věří, že, když vám guru dá nějaké ovoce, dar, předmět, tak vám splní, co si přejete.

A tak přítel guruova stoupence běžel domů. Tam rozmačkal banán na kaši a dal ji
nemocnému příteli. Ten kaši snědl a umřel.

Takže, co to znamená "duchovní léčení"? Musíme připusti možnost, že umřít v okamžiku,
kdy dojedl kaši, bylo pro tohoto muže asi to nejlepší, co se mu mohlo stát.
Banán a požehnání od Gurua ho otevřel smrti a přiblížil Bohu.
To je duchovní léčení, nikoli uzdravení.

"The supreme Self is neither born nor dies. It cannot be burned,
moved, pierced, cut, nor dried. Beyond all attributes, the supreme
Self is the eternal witness, ever pure, indivisible, and uncompounded,
far beyond the senses and the ego... It is omnipresent, beyond all
thought, without action in the external world, without action in the
internal world.
Detached from the outer and the inner, this supreme Self purifies
the impure."